I když se to nezdá, tak psát o takovém filmu klade na člověka těžké břímě. V prvé řadě je tu fakt, že jde o film rodinný, který má být především nekomplikovanou zábavou pro děti a rodiče. V druhé řadě je tu fakt, že jeho autorem je režisérka, která se vrátila k natáčení po tak  dlouhé době. V prvém případě je nutné, aby člověk na takový film nahlížel bez předsudků a nedělal si iluze o nějaké intelektuální pastvě. V druhém případě člověk pociťuje ostych být více kritičtější. Přemýšlel jsem, jak na to. Mám se přetvařovat? Nebo mám rovnou vysolit, co si o filmu myslím? Kdyby mě aspoň něčím zaujal. Nedá se nic dělat: u filmu jsem se neuvěřitelně nudil. A podle hrobového ticha v hledišti jsem se nenudil sám.

 

Film je rozdělen do dvou vyprávěcích linií. První linie: Tatínek (Miroslav Etzler) pracuje jako záchranář v Alpách, a proto není často doma. Maminka (Ingrid Timková) je zaměstnána jako baletka, a má v práci problémy. Jejich dcera Amálka (Žofie Tesařová) má jet do školy v přírodě. Tatínek si ji chce užít, a proto se rozhodne jet se školou jako „zdravotní bratr“. S nimi jede i malý Koudelka (že by narážka na Jáchyme, hoď ho do stroje?), který má dvě mámy a dva táty (Sabina Laurinová, Tereza Duchková, Dan Nekonečný a Josef Vojtek). Druhá linie: Děda Pepa (Václav Postránecký) je pošuk. Syna Vaška (Jiří Mádl) to ve škole nebaví. Kolem dědy se motá spousta ženských (Eva Holubová, Jaroslava Kretschmerová, Bára Štěpánová). A pak je tu jeden traktorista (Josef Náhlovský). A tohle všechno je do sebe zamotaný. 

 

Pokud vás při sledování filmu napadne nějaké slovo, tak to bude mišmaš. Mnoho postav, mnoho motivů. To by ale nevadilo, kdyby to do sebe nějak zapadalo. Ale nezapadá. Postavy a motivy převážně nesměřují k sobě, ale od sebe. Např. úplně zbytečná postava je syn Vašek. Jednou dvakrát se tam mihne a odletí. Problém je taky v tom, že Vaška hraje Jiří Mádl,  vycházející hvězdička, takže se na něj ještě více soustředí divákova pozornost. Jenže tahle pozornost ho dovede do slepé uličky. A takových příkladů je ve filmu celá řada. Třeba úplně zbytečný motiv je problém v zaměstnání u maminky Anny. Na nic v ději nenavazuje, ani  neslouží k výraznější charakteristice postavy. Tato roztříštěnost v důsledku způsobuje nejen divákovu ztrátu orientace v ději, ale především to, že nejste schopni se s  žádnou postavou ztotožnit. (Mně se to povedlo jen na pár okamžiků u postavy dědy Pepíka.).

 

Další problém tvoří určitá emocionální nevyváženost. První linie filmu je totiž laděná příliš vážně, druhá zase příliš rozšafně. Jestli je ve filmu nějaké výraznější téma, tak je to téma manželské nevěry (a vůbec vztahu muže a ženy). Toto téma se ve filmu zrcadlí. V prvé linii má maminka Anna problémy se svým mužem Lubošem. V druhé linii zase děda Pepík poletuje mezi svou sousedkou a učitelkou. Ten rozdíl je skutečně markantní. Vztah Luboše a Anny může v některých momentech evokovat i různá dramata o partnerském odcizení (což ještě zvýrazňuje obsazení Timkové a Etzlera, které máme zafixované převážně jako herce vážných rolí), na druhé straně patálie dědy Pepíka jsou tak potřeštěné, že nemají daleko k Troškovým bláznivinám ze Slunce seno. Dalším vážnějším momentem filmu je problém malého Koudelky, jehož rodiče o něj nejeví zájem (Zvýrazněno kýčovitými detaily chlapcovy uslzené tváře.). Nejhorší však je, že tyto dvě linie se ve filmu necitlivě střídají, čímž dotvářejí divákův zmatek.

 

Úplně absentuje humor. Jediná postava, která dokáže vyvolat náznak úsměvu, je děda Pepík. Jenže když už se zdá, že scéna s ním vygraduje nějakou vtipnou pointou (např. až fekálně laděná scénka s vycházejícími větry), tak najednou vtip vyšumí. Nejhůře však dopadl humor na horách. Vtipnost se omezuje na pitvořící se dospělé a rozdováděné děti. Jen vyprázdněné obrazy toho, jak se děti myjí, jak cvičí, jak pochodují. Špatné jsou také herecké výkony, pokud se dá o hereckých výkonech vůbec hovořit. Povykující Bára Štěpánová si zřejmě spletla natáčení filmu s natáčením pořadu Dementy. (Naprosto odpudivý je detailní záběr na její poprsí, který zmatenému divákovi ještě podsouvá laciný fetišismus.). Smutně dopadla i Naďa Konvalinková, které si jinak vážím. Problém je ale v tom, že očividně hrát ani co neměla. Jen pitvořící se hračka. (Kdeže jsou časy její Květuš, která sama vinula?). Zbytečné je i obsazení Nekonečného a Vojtka do role otců. 

 

Ale to nejlepší jsem si nechal na závěr. A je to závěr filmu. Ten je totiž tak odporně kýčovitý, že něco takového se jen tak nevidí. Tady si neodpustím jeden cynický bonmot. Pohnulo to se mnou. Až budu mít potřebu zvracet, tak si místo vloženého prstu do krku vybavím v hlavě tuto scenerii. A za to tvůrcům nelze než poděkovat.