Dva středoškoláci Justin (Michale Pitt) a Richard (Ryan Gosling) jsou znuděni fádním školním životem, v němž není místo pro nic mimořádného, a možná i frustrování nezájmem rodičů o své osoby. Ve svém bizarním přátelském svazku, který ve škole tají, razí zvrácenou filozofii, že jedině zločin a sebevražda vytrhávají člověka z šedi života a znamenají opravdovou svobodu. A tak se rozhodnou spáchat dokonalý zločin a narafičit vše detailně tak, aby stopy jednoznačně vedly někam jinam. Přitom však záměrně vedou cestu vyšetřování i kolem svých osob, aby se pobavili nemohoucností detektivů. To se jim však stane osudným.

Policistka Cassie Mayweather (Sandra Bullock) se neřídí ani tak standardními vyšetřovacími postupy, jako spíš svým vlastním odhadem a ženskou intuicí, zatímco její nový kolega Sam (Ben Chaplin) úzkostlivě dbá na předpisy, a tak jde jak čmuchající pes po falešných stopách, které předtím s pobavením nalíčili prohnaní Justin a Richard. Ženský instinkt upozorňuje Cassie, aby byla ve střehu před charismatickým Richardem, který s ní vede suverénní rozhovory a navíc jí provokuje svou sebejistou vyzývavostí. Není to však jen podezření ze zločinu, co Cassie nutí se zabývat osobou Richarda víc, než by předpokládal běžný policejní postup, podle kterého se vyšetřování ubírá jiným směrem.

Vzorec pro vraždu je standardním psychologickým kriminálním filmem Hollywoodu přelomu století. Příběh je vystaven slušně a co ho obohacuje, je psychologický profil hlavní hrdinky, která si vedle vyšetřování vraždy řeší i své dávné trauma.

Postava Cassie jako ženy, která muže jen využívá pro své sexuální potřeby, ale odmítá si je připustit blíže k tělu, tedy lépe řečeno blíže ke svému nitru, a když je využije, tak je odkopne (kolegové s ní nechtějí pracovat a nazývají ji „hyenou“), se českému publiku může zdát zvláštní v tom, že takovéto postavy jsou typické pro mužské filmové detektivy. Feminismus však v USA zdá se pokročil tak daleko, že nikoho neudivuje žena, která svede muže výslovnými výzvami (ne pohledy, ale otevřenými slovy), vyspí se s ním, a pak ho vyhodí. Nejednoznačnost postavy Cassie, její řešení traumatu z mládí na pozadí vyšetřování vraždy (nebo naopak?) a bizarní zločin v podání inteligentních mladíků, kteří vraždí z jakýchsi pekelných filozofických pohnutek, zatímco jinak žijí vcelku normální život, dodávají příběhu důvod, proč jej vůbec sledovat – jinak by byl jen sledem klišé.

Dále je ještě třeba vypíchnout zajímavou nekonvenční hudbu (Clint Mansell), do značné míry elektronickou a decentně frustrující podobným způsobem jako díla slavnějšího Craiga Armstronga, a vypodobení temnější atmosféry, kdy kontrastuje okouzlující vnějšek (svůdný Ryan, krásná Justinova přítelkyně Lisa, někdy příjemná Cassie) s negativním vnitřním protipólem (vražda, pokažená láska, cynická a chladná Cassie), které se přece jen trochu nadprůměrně povedlo, také díky výkonům herců, zvláště Ryana Goslinga a Sandry Bullock, partnerů reálného života.