Ve třech základních chodech koně -kroku, klusu a cvalu- rozeznáváme různé ruchy (tempa), které se odlišují stupněm shromáždění a z toho vyplývající délky kroků a skoků. Velice významná je prostorová a časová pravidelnost pohybů (takt)

Abyste správně rozuměli článkům, připojuji pojmy, které s chody koně souvisejí:
akce - výška a způsob zvedání končetin (může být vysoká - např. u kladrubských koní nebo nízká - plochá u dostihových koní)
čistota - zachování nohosledu
chod - pravidelné střídání končetin
kadence - počet kroků (skoků ve cvalu) za určitý časový úsek (rychlá nebo pomalá)
kmih - energie pohybu, závisí na odrazu zadních končetin
laterální nohy - nohy, které jsou na stejné straně koňského těla
nohosled - určuje, jak jdou nohy koně v jednotlivých chodech za sebou
pravidelnost - stejnoměrné rytmické střídání končetin bez kulhání a s pohybem na rovné linii bez tzv. "rozhazování" (nebo "rozmetání" anebo "zametání")
prostornost - dána délkou kroku (od odrazu do došlapu)
ruch - rychlost, tempo v chodu (krátký, střední, zrychlený)
skok - cvalový pohyb. záď a hřbetní svalstvo zvedne předek, kůň silně podsadí končetiny, odrazí se a přední nohy potom zachytí tělo po doskoku
stíhání - vada, při které se přední končetiny nezvednou dost rychle a zadní došlapující noha může poranit patku či spěnku nohy přední
stopa - došlap každé nohy
strouhání - vada, při které se sousední končetiny dotýkají (strouhají se)
vznos - fáze, při níž tělo není podpíráno žádnou končetinou (pouze v klusu a ve cvalu)

Kdo vlastně přišel na to, jak se koně pohybují:
Pohyb koně a jeho fáze byly až do 70. let 19. st. pro všechny záhadou. K jejímu rozluštění nakonec dospěl fotograf Edward Muybridge. K závodní trati postavil 12 fotoaparátů a k jejich spouštění přidělal nitě, které napnul přes dráhu. běžící kůň je postupně zpřetrhal a tím pořídil sérii momentek, které daly odpověď na otázku, jakže se vlastně pohybuje kůň.

KROK
Krok je čtyřdobý, kráčivý pohyb koně bez fáze vznosu, který je nejpomalejší a nejméně namáhavý z chodů. Rychlost je 6-8 km/h. Tělo je vždy podpíráno nejméně dvěma končetinami.Krok má být živý, stejnosměrný a pravidelný. Jednotlivé ruchy jsou střední krok, prodloužený krok a shromážděný krok, z nich se však v základním výcviku jezdí jen ve středním kroku. Prodloužený a shromážděný krok patří k obtížnějším cvikům, které se provádějí až v pokročilém drezurním výcviku.
Nohosled je tzv. leterální to znamená, že jde levá zadní, pak následuje levá přední, po ní pravá zadní a končí pravá přední nebo vykročí pravá zadní, následuje pravá přední, poté levá zadní a jako poslední levá přední.
Vady:
mimochod- jde o zvláštní chod, kdy současně kráčejí obě končetiny na stejné straně těla (např. obě levé a po nich obě pravé)
neúplný mimochod- laterální končetiny došlapují rychle po sobě
plouživý krok- končetina se od odrazu do došlapu dotkne země (takoví koně velmi často zakopávají)
kohoutí krok- nečistota kroku, kdy kůň zvedne zadní nohu křečovitě vzhůru a prudce ji spustí dolů. Příčinou bývá nervové onemocnění nebo špánek - kostní výrůstek na hleznovém kloubu

KLUS
Je dvoudový chod s fází vznosu. je to rychlejší chod než krok, vhodný pro překonávání delších vzdáleností, rychlost je asi 15 km/h. Klusáci při dostizích dokážou dosáhnout rychlosti až 40 km/h! Jednotlivé ruchy jsou pracovní klus, střední klus, shromážděný klus a prodloužený klus. Z nich se v základním výcviku jezdí v první řadě v pracovním klusu, středním klusu a částečně ve shromážděném klusu. Maximální vystupňování v klusu je pro koně nepřirozené (v přírodě by přešel do cvalu), toto vystupňování vzniklo pro potřebu rychlého překonávání velkých vzdáleností a tak opstupně vznikla plemena klusáků.
Nohosled při klusu je následovný, nejprve se odráží zadní končetina s protilehlou přední, tělo je na malý okamžik ve vznosu - nepodpírá ho žádná končetina. Střídají se vždy diagonální končetiny.
Nečistoty:
rozložený klus- zadní konřetiny došlapují o něco dříve než přední
třídobý klus- přední nohy klusají zatímco zadní naznačují cval
výjmečně se může objevit kohoutí krok či nákrok

CVAL
Cval je třídobý pohyb skládající se ze cvalových skoků a fáze vznosu. Je nejrychlejší z přirozených chodů koně, ale je zárověň nejnamáhavější. rychlost se pohybuje okolo 30 km/h. Dostihoví koně jsou však schopni na kratší vzdálenost vyvinout rychlost až 70 km/h. Podle toho, na které straně vykročí obě nohy dál dopředu, rozlišujeme cval na levou a pravou ruku. pokud cváláme na jízdárně, pak jde většinou více dopředu pár nouhou, které jsou směrem dovnitř jízdárny. pokud překračuje více vnější pár nohou mluvíme o kontracvalu. Na přímé dráze si kůń volí sám nohu, na kterou chce cválat, při únavě nebo zranění nohy si nohy bez pobídky vystřídá.Různé ruchy jsou pracovní cval, střední cval, prodloužený cval a shromážděný cval. Plně vystupńovaný cval je označován jako trysk.
Nohosled na levou nohu: začíná pravá zadní, levá zadní a současně pravá přední, končí levá přední. Nohosled při cvalu na pravou nohu: začíná levá zadní, za ní jdou současně pravá zadní s levou přední a končí pravá přední.
Nečistoty:
křižování- nesprávné předsunování nohou, cval je nekoordinovaný, jezdci nepříjemný
rozložený cval- objevuje se při únavě či maximální rychlosti, je čtyřdobý, zadní končetiny v diagonále došlapují o něco dříve.

UMĚLÉ CHODY
Jde o chody, které se koně musí učit, požaduje-li je člověk. Náleží mezi ně např. školní krok, šk. klus a cval, couvání, pasáž, piaf a dále cviky vysoké španělské školy.