Velkej biják
15. 5. 2007
Velkej biják
Vloni parodii málem zabili Děsným dojákem, ale ono jim to nestačilo, takže jsou letos zpět s ještě horším Velkým bijákem. Aaron Seltzer a Jason Friedberg se vracejí s další tragickou komedií, která se už snad ani nedá nazvat filmem.
Achich ouvej, žánr filmové parodie dostal další smrtelnou ránu. Od příšernosti Děsnej biják uteklo jenom něco málo přes rok a její tvůrci přicházejí s další zoufalou dávkou rádoby vtipně přehraných zásadních scén z největších trháků let minulých. Posledně to odnesli romantické komedie, letos přišly na paškál velkofilmy. Princip však zůstal pořád stejný. Znovu se vzalo zhruba dvacet nejzásadnějších trháků, ze kterých byly vybrány nejznámější scénky, které byly posléze ledabyle pospojovány a tragicky přehrány povětšinou stejně mizernými herci jako vloni. A tvůrci opět vynaložili nejvíce úsilí při shánění dvojníků původních protagonistů - takže se tentokrát můžete těšit na Jacka Bracka, Johnnyho Keppa a Daniela Mraiga.
Nevím, koho a v jakém neskutečném stavu napadlo pojmout parodie zrovna tímto způsobem, ale tento blázen by měl být veřejně mučen a posléze hodně bolestivě popraven. Přece není normální, aby někomu donekonečna procházely filmové splašky, které humor zahlédly tak maximálně z okénka Malého sokola. Jason Friedberg a Aaron Seltzer jsou pánové se vskutku podivným smyslem pro humor. V letošní dávce utrpení to od nich zase schytá plno naivních diváků, kteří utratí své peníze za lístek do kina, jejž vymění za absolutní dno současné filmové tvorby.
Příběh (jestli se to tak vůbec dá nazvat) nás letos seznámí se čtveřicí nešťastlivců, jimž se povedlo najít vstupenku do čokoládovny pana Wonky. Skrze jeho továrnu na sladkosti se přenesou do kouzelného světa Gnarnie, jemuž vládne pevnou rukou Bílá kurvička (ehm). Další popis nemá smysl, protože příchodem do Gnarnie jakékoliv náznaky děje mizí. Jedna ubohost střídá druhou, na plátně se objevují šílenosti à la rapující piráti z Karibiku, líbačka s bobrem nebo padesátiletý Harry Potter, a vy si celou dobu říkáte, jak je možné, že tohle vůbec někomu může přijít vtipné (odezvu očekávám v diskuzi pod článkem).
Celé utrpení má přitom, bez titulků, pouze něco málo přes hodinu, a vám přesto připadá, že vám někdo touto slátaninou ukradl půlku života. Na celkovém špatném vyznění nic nezmění ani to, když se zničehonic objeví parádní odkaz (a jediná opravdu velmi vtipná scénka v celém filmu), kdy se povedlo vymyslet brilantní propojení Prciček a Zahulíme uvidíme (na plátně se v jeden okamžik totiž sejdou Kal Penn a Stiflerova máma). Tato scénka vás však pouze na pár sekund vytrhne z letargie, načež znovu přichází marnost a bolestivé přemýšlení nad možností příchodu dalšího takového filmu, jehož vznik je vzhledem k nízkým nákladům a slušné úspěšnosti více než pravděpodobný.
Jen se nabízí otázka, o čem že to bude příště? Psychologická dramata? Filmy o sportujících zvířatech? Nebo že by třeba porno? Opravdu netuším, ale každá z těchto variant zní milionkrát lákavěji než Velkej biják, který už ani ne v půlce letošního roku suverénně kandiduje na první místo v žebříčku nejhorších letošních filmů. Je tu ještě něco, co jsem nezdrbnul? Asi ne, a tímto se s vámi pro dnešek loučím, poněvadž jak se na film špatně koukalo, tak se o něm ještě hůře psalo, jelikož jsem se na něj snažil okamžitě zapomenout a vypudit ho z hlavy, což se mi však poštěstí až po odeslání tohoto článku. Těm z vás, kteří mi přesto nevěří a do kin vyrazí, vzkazuji: dobře vám tak. Doufám, že si na mě v kině vzpomenete a řeknete si, že ten recenzent měl zase jednou pravdu, protože něco tak špatného asi opravdu jen tak neuvidíte.