Pravá blondýnka 2
Pravá blondýnka 2
Letošní filmové léto si v ničem nezadá s kolovrátkem. Je tady totiž další sequel, který nám nedovolí zapomenout na pekelná parna. Reese Witherspoon si nahrabala patnáct miliónů dolarů a my se můžeme nudit s ní. Zív...
Nestává se zas až tak často, aby se tak průměrný a nezajímavý snímek jakým je Pravá blondýnka, dočkal pokračování. Řeč peněz ale zase jednou zvítězila nad filmovou kvalitou (jednička totiž utržila pro mě absolutně nepochopitelných šestadevadesát milionů dolarů) a ke slovu se opět dostává značně ojetá producentská příručka s názvem “Jak se dělá sequel”. Všechny ty důvěrně známé procedury, díky nimž je důvěra v dvojky tak pošramocená, můžou v poklidu začít. Nejdřív tu máme hlavní hvězdu. Jedinou možnou adeptkou je Reese Witherspoon, bezpochyby nadaná a nesmírně charismatická herečka, která už jedničku zázračně vytáhla řekněme z župního přeboru až někam do druhé ligy. Je jen jediný pádný argument, jenž může donutit mladou hvězdičku rázně přehodnotit vlastní herecké ambice. Přesněji řečeno, u Pravé blondýnky 2 je těch argumentů rovnou 15 milionů. Kdo by odolal šustění dolarů. A když je přemluvena hlavní hvězda, tak už neproděláme. Znáte diváky – ti by svoji hrdinku podpořili i v sedmé sérii Esmeraldy s podtitulem Láska vrací úder. Na scénáři ušetříme: Není moc nákladné z dobrých dvou třetin zkopírovat úspěšný první díl, právnické ambice nahradit politickými, změnit pár jmen (ale pozor, postavení padoucha neměnit!), zvýšit počet střelených kamarádek a tajných spolupracovnic v pestrobarevných halenkách tak o 80% a k tomu přidat dva homosexuální psy - a nejdůležitější pilíř každé komedie je hotov. Teď už jen podepsat smlouvu s nějakým kosmetickým gigantem a další filmové veledílo má vyšlapanou cestu ke slávě. Režisér a ostatní nepodstatné profese se časem nějak doplní…
Tak asi nějak takhle si představuji výrobu Pravé blondýnky 2. Výsledek nenabízí skoro nic co by moje neomalené obvinění popíralo. Příběh je jedním slovem nudný. Jak už bylo řečeno, jedná se o takřka identickou kopii originálu. Krásná a úspěšná blondýnka Elle Woods se opět snaží prokousat předsudky, které její kýčovitý úsměv, dokonalý make-up, světlé vlasy a v růžové sukýnce obtáhnutý zadeček přímo spojují s jejími schopnostmi a inteligencí – samozřejmě tím jediným způsobem, k jakému může všudypřítomná, a hlavně nechutná záplava zbytečností těch nejhorších barev vybízet. Tentokrát si to namířila přímo do Washingtonu, jediného místa v celé Americe, na němž může zajistit panu Bruiserovi (čivava hlavní hrdinky, většinu času oblečená ve stejně nechutných hadrech) a jeho soukmenovcům méně vůně značky V.E.R.S.A.C.E. - totiž výrobku od gigantického tyrana zvířat. Testem kosmetiky to začíná, štanglí příliš voňavého salámu možná končí. A to se ústřednímu duu hrdinů nemůže líbit.
Elle tedy nezbývá nic jiného než sbalit kufry, sepsat Bruiserův zákon, předhodit ho politické mašinerii a pak za pomocí těch nejpitomějších lstí, nejšílenějších kamarádek a nejulítlejších proslovů prosadit správnou věc, aby v srdceryvném happy-endu mohla obejmout nadšeného pana Bruisera. Možná bych tady mohl napsat učebnicové výkřiky marně zakrývající tuctový příběh rouškou tajemna, něco ve stylu “Podaří se Elle odolat zákulisním tlakům?” nebo “Neztratí se kvůli své naivitě a důvěře v nemilosrdné politické džungli?” či “Nezabije Elle Versaceho duch?”, ale vy víte stejně dobře jako já, jak to vzrůšo dobrodrůžo nakonec dopadne. Scénář totiž nějaké neotřelé postupy nevede. Navíc mu zoufale chybí nápady, překvapení, ale i hlášky nebo výrazné gagy, což ruku v ruce s logickou ztrátou jakés takés originality, tlačí snímek do nekonečného zástupu sequelů, které se nevyrovnají prvnímu dílu.
Autoři nemají schopnosti na natočení svěží odpočinkové komedie, a ani odvahu vytvořit absurdní řežbu, která by se nebrala tolik vážně. Výsledkem je suchá střední cesta, která je možná schůdnější pro všechny divácké vrstvy, ale prakticky úplně nezajímavá. Pravá blondýnka je nemastný neslaný film, který k tomu chutná jako ďábelsky sladký cukrkandl, jenž sice podráždí váš žaludek, ale spíš než vrhnout se vám bude chtít spát. A ani sympatická Reese nedokáže zázraky. Měla by si to včas uvědomit než utopí svou slibně se rozjíždějící kariéru v takovýchto filmech. Mimochodem, už dvakrát se nás se snažila přesvědčit, že blondýny nemusejí mít v hlavě vakuum ani piliny – no prostě, že nejsou úplně vymázlý – ale přitom si sama nedokáže spočítat, jak velký je rozdíl mezi jednorázově vydělanými patnácti milióny dolarů v bezduché fašírce a třeba natřikrát sesbíranými deseti milióny v kvalitních filmech…
Na závěr jsem si nechal překvapivý sladký bonbónek. Pravá blondýnka 2 si totiž díky jedné jediné věci nezaslouží úplné zatracení. Tou tajemnou esencí, která jakoby vypadla z úplně jiného filmu, je skvělá pasáž s homosexuálními psy. Ano, čtete správně: Bruiser je buzna! A díky tomu tahá Blondýnku z filmového odpadu kamsi do podprůměru. Tyhle scény jsou totiž přesným opakem filmu, do kterého patří. Jsou vtipné, dráždivě absurdní, originální, vystavěné s tím správným citem pro fór a pointu. Záchvat geniality, náhoda nebo jen jediná věc, která se nakonec povedla tak jak měla? Nevím. Třetí blondýnka možná ukáže, kde je pravda. Bohužel…