V roce 1998 vznikl japonský film Ringu režiséra Hideo Nakaty. Byl to horor, který relativně originálním způsobem spojoval prvky klasické duchařiny s tématem nepoznaných možností současné audiovizuální techniky. Jeho výrazného komerčního potenciálu si všimli v Hollywoodu a nechali režiséra Gore Verbinskiho aby natočil remake. Verbinski vzal původní film a v podstatě záběr po záběru ho „přetočil“ v amerických reáliích a s americkými herci.

Film začíná zhmotněným snem každého teenagera: Rodiče středoškolačky Katie někam odjeli a ona si na večer pozvala kamarádku Rebeccu. Obě leží na posteli a sledují televizi, která je vůbec nebaví. Idylická situace ovšem končí v momentě, kdy se děvčata začnou bavit o oné „vražedné videokazetě“. Vyjde totiž najevo, že ji Katie viděla a za chvíli tomu bude na hodinu přesně sedm dní. Předtím než Katie zemře nechá režisér diváky vydusit několika extrémně napínavými scénami, čímž ještě jasněji naznačí, že tenhle film žádná selanka nebude. Po příčině Katiiny smrti potom začne pátrat novinářka Rachel, která nebude zdaleka poslední, kdo si osudovou kazetu pustí...

Film je kombinací několika hororových stylů - vedle teenagerovské vyvražďovačky a duchařského napínáku ala Šestý smysl tu nalezneme i zcela nekomorně pojaté cestování na velké vzdálenosti (Akta X) nebo nadpozemské zlo „zabydlené“ v mysli malé holčičky (Vymítač ďábla). Krom toho se na film dá koukat i jako na trochu úchylnou detektivku. Přes tuto stylovou roztříštěnost ale Kruh nepůsobí zmateně nebo přeplácaně, mimo jiné i díky decentní kameře, která se, byť k tomu příběh vyloženě svádí, neuchyluje k žádným extrémním krvavostem.

Musím se přiznat, že už dlouho jsem se v kině tak nebál jako u filmu Kruh. Jednotlivé strašidelné scény tu výborně budují napětí a většinou jsou i dobře vypointované. Kruh je téměř učebnicovou ukázkou Hitchcockova pravidla, že divák se nejvíc bojí toho, co na plátně není vidět. Ve filmu až do téměř úplného konce ani divák ani drtivá většina hrdinů nemá tušení, co vlastně zabilo ty, kteří si kazetu pustili. O to hrozivěji potom působí skutečnost, že Katiina kamarádka Rebecca, která s největší pravděpodobností viděla na vlastní oči Katiinu smrt, je od onoho tragického večera v blázinci a není schopna rozumně vypovídat.

Abych ale jenom nechválil, tak musím objektivně říct, že film v poslední třetině trochu přečerpává svůj potenciál. Rachel se svým exmanželem znova objíždí místa, na kterých už jednou byla, což sice většinou vede k nalezení nových indicií, ale diváky v tu chvíli už daleko víc zajímá, co se vlastně v osudový okamžik děje před televizí. Některé souvislosti také nejsou úplně jasně vysvětlené, takže pokud budete chtít všechno na sto procent chápat, bude potřeba zajít do kina minimálně dvakrát.

I přes tyto drobné nedostatky je Kruh vynikajícím hororem. Milovníkům filmového strachu tak po nepříjemném vystřízlivění z toho, že M. Night Shyamalan vyčerpal svůj talent hned svým prvním filmem, zase svítá na lepší časy. Je totiž téměř jisté, že po komerčním úspěchu Kruhu, se producenti nebudou bát investovat do dalších podobně