Jdi na obsah Jdi na menu
 


Královna

25. 3. 2007

                                  O filmu

Smrt, která změnila národ

V srpnu 1997 zemřela princezna Diana, bezesporu jedna z nejoblíbenějších a nejidealizovanějších žen na celém světě. Celý svět byl zcela šokován, média šílela - a v Anglii, kde se typická odměřenost otřásla v základech, nastala vlna změn. Veřejnost získala v neočekávaně hlubokém žalu a dojetí značnou sílu.

V chodbách královské rodiny měla tato tragédie také obrovský dopad, avšak ve zcela jiném směru. Za zavřenými dveřmi propukla silná soukromá bitva mezi nově zvolenou britskou vládou a královskou rodinou nad tím, jak se vypořádat s touto událostí. Diana byla velmi diskutabilní osobou. Po rozchodu s princem Charlesem odmítla sedět tiše v pozadí a stranit se veřejného života. Nyní, po jejím skonu, udělala královna a její rodina to, co byli zvyklí dělat během rodinných tragédií - uzavřela se do svého tajného světa rituálů a protokolu, schovala se před veřejností na svém skotském sídle zvaném Balmoral. Postupně však byla novým, neomaleným ministerským předsedou Tony Blairem neochotně přesvědčena vystoupit na veřejnosti.

Tento významný střet mezi královnou snažící se plnit svůj starodávný mandát a důvtipným mistrem současných politických vztahů s veřejností vytváří srdce filmu Královna.

Režisér Stephen Frears doufal, že Královna poskytne divákům zcela neočekávaný pohled na světově nejznámější monarchii. „Celá ta instituce je, dá se říci, směšná, takže je mnohem snazší ji ještě více zesměšnit,“ uvádí Frears. „My jsme se však zaměřili na zcela opačnou stranu, na jejich lidské kvality. Královna nedávno oslavila 80. narozeniny a z řady novinových článků vyplývá, že spousta lidí zastává názor, že ačkoliv je celá tato instituce stupidní a nepatřičná, tato žena je výjimečná.“

„Nejvíce fascinující částí tohoto příběhu byla myšlenka podívat se, co se dělo za scénou,“ uvádí Christiane Manganová. „Byla tu nová vláda, na kterou byla kladena velká očekávání, ale čtyři měsíce na postu premiéra nepředvedl Tony Blair žádné působivé gesto. Smrtí princezny Waleské jakoby Blair nalezl svoji roli převzetím vedení. Skutečným srdcem našeho příběhu se stal unikátní vztah, který se vyvinul v těchto pár dnech mezi ministerským předsedu a královnou.“

„Na příběhu Diany a královny mne fascinovalo to,“ vysvětluje Andy Harries, „že zde máte stárnoucí monarchii, jejíž vláda má kořeny již v době viktoriánské, a které oponuje mladá princezna, která byla přijata do královské rodiny. Diana šířila kolem sebe neobyčejnou auru, a když zemřela, byl tu jen strašný klid. Nikdo v první chvíli nevěděl, jak reagovat. Pak propukl žal. Byly o skutečné emoce? Nebo snad jen předstírané? Nebo to byly emoce zamýšlené pro zármutek všech ostatních?“

Toto byly otázky, které chtěli Langanová s Harrisem, aby Peter Morgan prozkoumal ve svém scénáři, a byli si jisti, že tím získá film na působivosti. Také cítili, že Morgan byl tím pravým člověkem pro tuto práci. Již dříve prokázal, že je obdařen vzácnými schopnostmi odhalovat roušku současných událostí a najít v nich křehké, komicky-zabarvené drama.

Morgan byl schopen využít řady soukromých zdrojů, kterým slíbil, že nebudou odhaleny, ale které mu poskytly výjimečné informace, jak mohli královna i Blair myslet, mluvit, jednat a cítit se během oné krize. Tyto zdroje zahrnovaly bývalé zaměstnance Downing Street, bývalé zaměstnance paláce, životopisce, soukromé tajemníky, lidi, kteří strávili čas v Balmoralu jako hosté, stejně jako novináři a politici.

Režisér si byl samozřejmě vědom, že s Královnou vstupuje do zakázané zóny, a měl z toho trochu obavy. „Když vyprávíte příběh o lidech, kteří jsou stále naživu, nesete na svých bedrech neskutečnou odpovědnost,“ vysvětluje. „Nemůžete se spokojit jen s jednoduchým řešením. Točit film o královně je jako točit film o vaší matce - a v Anglii královna vystupuje jako symbolická, cituplná matka země. Takže nechcete, aby vás někdo označil za nečestného nebo povrchního. Ale jak to udělat? Předpokládám, že díky instinktu. Dáváte si větší pozor, abyste se vyvarovali vlastních předsudků a věcí, které jsou nepodstatné.“

Psaní o královské rodině: Peter Morgan se pouští do riskantního scénáře

Ihned od začátku bylo jasné, že Královna má potenciál zažehnout ohňostroj diskusí. „Na té myšlence je nejsilnější její odvaha - točíte film o existující monarchii,“ uvádí Andy Harries. Scénárista Peter Morgan dodává: „Nejodvážnější na tom celém je, že to není satira. Je to příběh, který si dovoluje vykreslit monarchy jako komplexní, vyzrálé, rozporuplné bytosti, jako jste vy nebo já. Pro to neexistuje skutečně žádný druh komedie.“

Vše tedy spočívalo ve vyřešení scénáře. Morgan věděl, že bude muset přeměnit dva velmi reálné lidi, kteří se stále objevují v hlavních titulcích - královnu Anglie a místního premiéra - do dramatických postav čelících momentu osobní a národní krize. Klíčem bylo zachovat autenticitu bez jakéhokoliv přechodu do karikatury.

Naštěstí měl Morgan přístup k řadě výjimečných zdrojů ze své práce na The Deal, stejně jako ze svého osobního a společenského života. Navíc provedl rozsáhlá interview s kýmkoliv, kdo mohl mít blízký kontakt s královnou, Blairem nebo členy královské rodiny - od osobních krejčí až po pomocníky ve stájích. Zároveň zhlédl metry záznamů a videí o královně, aby dokonale pochytil její řeč a chování. Měl tým průzkumníků, kteří filtrovali informace a procházeli archivy tisku a televizních materiálů pro další záchytné body a zdroje.

Díky konzultacím s životopisci Robertem Laceyem a Ingrid Seward získal skutečný pohled do nitra královské rodiny. Světově proslavený autor, jehož knihy jsou úzkostlivě zkoumány a varují se senzací, Robert Lacey, má na svém kontě např. díla Royal: Her Majesty Queen Elizabeth II, The Queen Mother, Princess a první vážnou biografii královny nazvanou Majesty: Elizabeth II and the House of Windsdor. Sewardová je šéfredaktorkou časopisu Majesty a uznávanou komentátorkou královské rodiny, která měla bezkonkurenční přístup k princezně Dianě, když psala své bestsellery The Queen & Di: The Untold Story a Diana: An Intimate Portrait.

Jedním z nejplodnějších Morganových průzkumných výletů byl také ten nejméně očekávaný. Když scénárista uslyšel, že jeden řadový občan pronajme malou chatku blízko královského Balmoralu ve Skotsku, říkal si, že to nemůže být ani pravda. Ale byla, a scénárista se brzy anonymně ocitl v rezidenci na pozemcích Balmoralu. Měl tak unikátní možnost se dostat blízko ke královně, která, jako šťastnou náhodou, dorazila během Morganova pobytu, stejně jako k zaměstnancům, kteří ji zde vídají v nejuvolněnější a nejpřirozenější podobě. „Mohli jsme hovořit s lidmi ze sídla, ze stájí, skutečně s kýmkoliv, a zjistili jsme řadu zajímavých věcí,“ říká.

Být na Balmoralu dodalo Morganovci skutečný smysl královniny izolace. „Když tam jste, pochopíte konečně, jak jste odříznuti od světa,“ uvádí. „Jste miliony kilometrů od Londýna v hustém lese, je to dokonalá pohádková země. Když tam jste, přestanete se divit, že královna netušila, jaká nálada panovala v Londýně po Dianině smrti. Jeden ze soukromých sekretářů označil Balmoral za ‚Planetu Zog‘. Skutečně tu máte pocit, jako byste se ocitli v jiném světě.“

Čím více se Morgan dozvídal o královně, tím více cítil empatie k zážitkům královské rodiny během oněch rušných dnů, kdy se tisk obrátil proti nim. „Oni prožívali krizi a uzavřeli se před okolním světem,“ podotýká. „Královna se rozhodla chránit Dianiny syny a všechny televize a rádia byly odstraněny. Žili tak na místě úplné izolace.“

„Když se to tak vezme,“ pokrčuje Morgan, „moje matka je ve věku královny. A mnoho lidí hovořilo o tom, jako královna působí na Tony Blaira téměř jako matka. Při psaní jsme si toto velmi uvědomoval. Královna je záhadná, soukromá osoba, a v mnoha směrech si myslím, že má matka je naprosto stejná. Vyrostla během války, nikdy si na nic nestěžovala, je velmi šetřivá, chodí po domě a zhasíná světla... Je to naprostý kontrast Charlese, který má v sobě udivující extravaganci a rozmařilou nešetrnost, což, dle mého názoru, hovoří o někom s celkem nízkou sebeúctou. Ale královna je žena, která v podstatě zasvětila celý svůj život službě a nyní, během jednoho týdnu, se to vše začíná hroutit.“

Morgan byl stejně fascinován i Tony Blairem. „On vkročil do vlády jako lavina a předznamenal naprostou změnu po více než desetiletí konzervativní vlády,“ říká.

Morgan potřeboval nejen intelektuální přínos, ale také kuráž pustit se do obvyklých zakázaných předmětů Královny. I přes fakt, že psal vysoce důvěrné konverzace mezi lidmi, kteří nejen byli u moci v roce 1997, ale zůstávají u ní dodnes, viděl v tom všem Morgan trochu nebezpečí. „Na tom filmu není nakonec nic zlého a hanlivého,“ komentuje. „V několika místech by to mohlo být ostře kritické, ale je to spíše laskavé a sympatické ke všem zúčastněným lidem. Mnoha způsoby jsem došel poznání, že jediná skutečná vina, kvůli které to v oněch dnech vřelo, může být vložena pouze na nás, na veřejnost a naši touhu být součástí někoho, koho ani skutečně neznáme.“