Meryl Streep
6. 6. 2007
 | Meryl StreepHerečkaDatum narození: 22.06.1949 Místo narození: Summit, New Jersey, USA Znamení: Rak | |
Životopis:
Meryl Streep je jedinou dcerou ze tří dětí úředníka farmaceutické firmy a reklamní výtvarnice. Divadlu se začala věnovat už na střední škole v Bernardsville a svou hereckou aktivitu ještě víc rozvinula během studií angličtiny a dramatického umění na prestižní Vassar College v Poughkeepsie, kde na sebe upozornila v inscenaci Strindbergovy Slečny Julie. O letních prázdninách vystupovala se zájezdovým divadelním souborem Green Mountain Guild z Vermontu.
V letech 1970-73 absolvovala hereckou průpravu na Yale Drama School a Joseph Papp ji ihned angažoval do newyorského Public Theatre. Od pol. 70. let působila na významných mimobroadwayských scénách (mj. Phoenix Theatre), kde slavila úspěchy v aktovkách Arthura Millera Paměť dvou pondělků, Tennessee Williamse 27 vozů plných bavlny (cena Theatre World Award), v Čechovově Višňovém sadu a Shakespearových hrách Jindřich V., Oko za oko a Zkrocení zlé ženy (New York Shakespeare Festival).
Na Broadwayi se poprvé představila 1977 v Brechtově a Weillově muzikálu Happy End. Do širšího diváckého povědomí vstoupila prostřednictvím TV seriálu Holocaust, kde za úlohu mladé německé ženy Inge Helmsové-Weissové, která dobrovolně následuje svého židovského manžela (James Woods) do koncentračního tábora, obdržela cenu Emmy 1978.
Před film. kamerou si počínala také velmi slibně, jak o tom svědčí její první nominace na Oscara 1978 za roli dívky Lindy, jejíž snoubenec (Christopher Walken) na následky otřesných zkušeností z vietnamského zajetí zešílí, ve společensko-psychologickém dramatu Lovec jelenů (r. M. Cimino).
Populární hvězdu a laureátku Oscara 1979 a Zlatého glóbu 1979 z ní učinila rázem úloha emancipované Joanny Kramerové, která opouští manžela (Dustin Hoffman) a sedmiletého synka (Justin Henry), aby se mohla plně a nezávisle seberealizovat, v melodramatu podle stejnojmenného románu Averyho Cormana Kramerová versus Kramer (r. R. Benton).
O svých kvalitách charakterní herečky přesvědčila dvojrolí viktoriánské, nešťastně zamilované Sarah Woodruffové a současné elegantní film. herečky Anny, které ztělesnila ve film. přepisu románu Johna Fowlese Francouzova milenka (r. K. Reisz); za svůj výkon získala cenu BAFTA 1981, Zlatý glóbus 1981 a další nominaci na Oscara 1981.
Náročnou, expresívně pojatou kreaci, za niž byla poctěna Oscarem 1982, předvedla v úloze Polky Sofie Zawistowské, která marně hledá se svým milencem (Peter MacNicol) únik od trýznivých vzpomínek na pobyt v koncentračním táboře, ve zfilmovaném románu Williama Styrona Sophiina volba (r. A. J. Pakula).
Zcela protikladný typ hrdinky - povahově jednoduchou, bezprostřední a temperamentní dívku - vytvořila v postavě dělnice z oklahomské továrny na plutonium jménem Karen Silkwoodová, která doplatila vlastním životem na to, že se pokusila odhalit pravdu o porušování bezpečnostních zásad a ochrany zdraví zaměstnanců, v sociálně kritickém dramatu podle skutečné události Silkwoodová (r. M. Nichols).
Skutečným případem, který se stal v Austrálii, bylo inspirováno také drama Výkřik ve tmě (r. F. Schepisi), v němž se představila jako Linda Chamberlaineová, manželka pastora sekty adventistů (Sam Neill), nevinně odsouzená za údajnou vraždu svého dítěte. Kromě psychologicky složitých partů M. S. zvládá i odlehčenější polohu humorné nadsázky, jak o tom přesvědčila rolí herečky Suzanne Valeové ve smutné komedii podle autobiografické knihy herečky Carrie Fisherové Pohlednice z Hollywoodu (r. M. Nichols) a také rolí stárnoucí muzikálové divy Madeline Ashtonové, jíž se koupená nesmrtelnost příliš nevydařila, v bláznivé černé komedii Smrt jí sluší (r. R. Zemeckis).
V letech 1994-96 byla po sobě třikrát nominována na Zlatý glóbus (Divoká řeka, Madisonské mosty, Marvinův pokoj) a rovněž bezúspěšně se ucházela o Oscara 1995 za roli farmářky Francescy Johnsonové, o jejímž krátkém citovém vzplanutí k zcestovalému fotografovi (Clint Eastwood) vypráví komorní milostný příběh podle románu Roberta Jamese Wallera Madisonské mosty (r. C. Eastwood). Nejpočetnější skupinu v její galerii ženských portrétů zaujímají postavy emancipovaných žen, hledajících sebe sama, svůj životní způsob, své místo ve společnosti.
Nesoulad mezi reálnou podobou života a vnitřním světem je vede k nervozitě, k pocitu nenaplněnosti a hledání východiska. Navíc mají schopnost sebereflexe, ale často také dávku osamocenosti a tajemnosti. Jsou uzavřenější, neodkrývají se, vždy v nich zůstává hloubka nesdělitelného prožitku. Její hrdinky berou život se sebeovládáním, bolestivé události citově prožívají uvnitř, s vnějším zdáním klidu, bez momentálních emočních vznětů, vše nazírají jakoby z vyšší perspektivy poznání složitosti života.
Dále se pak objevila ve filmech Předtím a potom (Before and After, režie B. Schroeder, 1996), nebo s Diane Keaton a Leonardem DiCapriem ve filmu Marvinův pokoj (Marvin´s Room, režie J. Zaks, 1996). Za film podle předlohy Ammy Quindlen Jediná správná věc (One True Things, režie C. Franklin, 1998) získala svou jedenáctou oskarovou nominaci. Mezi její další snímky patří film Hodiny (The Hours, režie S. Daldry, 2002), za který byla oceněna na Berlínském filmovém festivalu a za který získala další oskarovou nominaci. Za svou roli ve filmu Adaptace (Adaptation, režie S. Jonze 2002) získala Zlatý glóbus.
V roce 2003 dostala Cézara za celoživotní přínos světovému filmu a cenu „Commandeur de l´Order des Arts et des Lettres“, nejvýše ceněnou francouzskou filmovou trofej. Ve stejném roce si zahrála ve filmu Andělé v Americe (Angels in America, režie M. Nichols), následující rok pak ve snímku Manchurianský kandidát (The Manchurian Candidate) v režii Jonathana Demmea.
Roli zkušené terapeutky, která řeší problémy své klientky Rafi (Uma Thurman) ztvárnila ve filmu Prime (2005). Rafi je zklamaná z mužů a Lisa ji poradi, aby si našla takového muže, který ji vrátí chuť do života. To se Rafi podaří a Lisa je spokojená s pozitivním vývojem své klientky, ovšem jen do té doby než zjístí, že oním mužem je její vlastní syn.
Meryl Streep je představitelkou uměřeného, kultivovaného herectví s umírněnými gesty, své role komponuje podle zákonů psychologického prožitku a pravdivosti, ale také estetiky. Se svou rodinou a s režisérem A. J. Pakulou se M. S. zúčastnila 1. ročníku MFF Zlatý Golem v Praze 1995 u příležitosti promítnutí filmu Sophiina volba. Po vztahu s předčasně zesnulým hercem Johnem Cazalem (1936-78) se provdala 1978 za sochaře Dona Gummera, s nímž má syna Henryho a tři dcery (Mary, Grace, Luisa).
V letech 1970-73 absolvovala hereckou průpravu na Yale Drama School a Joseph Papp ji ihned angažoval do newyorského Public Theatre. Od pol. 70. let působila na významných mimobroadwayských scénách (mj. Phoenix Theatre), kde slavila úspěchy v aktovkách Arthura Millera Paměť dvou pondělků, Tennessee Williamse 27 vozů plných bavlny (cena Theatre World Award), v Čechovově Višňovém sadu a Shakespearových hrách Jindřich V., Oko za oko a Zkrocení zlé ženy (New York Shakespeare Festival).
Na Broadwayi se poprvé představila 1977 v Brechtově a Weillově muzikálu Happy End. Do širšího diváckého povědomí vstoupila prostřednictvím TV seriálu Holocaust, kde za úlohu mladé německé ženy Inge Helmsové-Weissové, která dobrovolně následuje svého židovského manžela (James Woods) do koncentračního tábora, obdržela cenu Emmy 1978.
Před film. kamerou si počínala také velmi slibně, jak o tom svědčí její první nominace na Oscara 1978 za roli dívky Lindy, jejíž snoubenec (Christopher Walken) na následky otřesných zkušeností z vietnamského zajetí zešílí, ve společensko-psychologickém dramatu Lovec jelenů (r. M. Cimino).
Populární hvězdu a laureátku Oscara 1979 a Zlatého glóbu 1979 z ní učinila rázem úloha emancipované Joanny Kramerové, která opouští manžela (Dustin Hoffman) a sedmiletého synka (Justin Henry), aby se mohla plně a nezávisle seberealizovat, v melodramatu podle stejnojmenného románu Averyho Cormana Kramerová versus Kramer (r. R. Benton).
O svých kvalitách charakterní herečky přesvědčila dvojrolí viktoriánské, nešťastně zamilované Sarah Woodruffové a současné elegantní film. herečky Anny, které ztělesnila ve film. přepisu románu Johna Fowlese Francouzova milenka (r. K. Reisz); za svůj výkon získala cenu BAFTA 1981, Zlatý glóbus 1981 a další nominaci na Oscara 1981.
Náročnou, expresívně pojatou kreaci, za niž byla poctěna Oscarem 1982, předvedla v úloze Polky Sofie Zawistowské, která marně hledá se svým milencem (Peter MacNicol) únik od trýznivých vzpomínek na pobyt v koncentračním táboře, ve zfilmovaném románu Williama Styrona Sophiina volba (r. A. J. Pakula).
Zcela protikladný typ hrdinky - povahově jednoduchou, bezprostřední a temperamentní dívku - vytvořila v postavě dělnice z oklahomské továrny na plutonium jménem Karen Silkwoodová, která doplatila vlastním životem na to, že se pokusila odhalit pravdu o porušování bezpečnostních zásad a ochrany zdraví zaměstnanců, v sociálně kritickém dramatu podle skutečné události Silkwoodová (r. M. Nichols).
Skutečným případem, který se stal v Austrálii, bylo inspirováno také drama Výkřik ve tmě (r. F. Schepisi), v němž se představila jako Linda Chamberlaineová, manželka pastora sekty adventistů (Sam Neill), nevinně odsouzená za údajnou vraždu svého dítěte. Kromě psychologicky složitých partů M. S. zvládá i odlehčenější polohu humorné nadsázky, jak o tom přesvědčila rolí herečky Suzanne Valeové ve smutné komedii podle autobiografické knihy herečky Carrie Fisherové Pohlednice z Hollywoodu (r. M. Nichols) a také rolí stárnoucí muzikálové divy Madeline Ashtonové, jíž se koupená nesmrtelnost příliš nevydařila, v bláznivé černé komedii Smrt jí sluší (r. R. Zemeckis).
V letech 1994-96 byla po sobě třikrát nominována na Zlatý glóbus (Divoká řeka, Madisonské mosty, Marvinův pokoj) a rovněž bezúspěšně se ucházela o Oscara 1995 za roli farmářky Francescy Johnsonové, o jejímž krátkém citovém vzplanutí k zcestovalému fotografovi (Clint Eastwood) vypráví komorní milostný příběh podle románu Roberta Jamese Wallera Madisonské mosty (r. C. Eastwood). Nejpočetnější skupinu v její galerii ženských portrétů zaujímají postavy emancipovaných žen, hledajících sebe sama, svůj životní způsob, své místo ve společnosti.
Nesoulad mezi reálnou podobou života a vnitřním světem je vede k nervozitě, k pocitu nenaplněnosti a hledání východiska. Navíc mají schopnost sebereflexe, ale často také dávku osamocenosti a tajemnosti. Jsou uzavřenější, neodkrývají se, vždy v nich zůstává hloubka nesdělitelného prožitku. Její hrdinky berou život se sebeovládáním, bolestivé události citově prožívají uvnitř, s vnějším zdáním klidu, bez momentálních emočních vznětů, vše nazírají jakoby z vyšší perspektivy poznání složitosti života.
Dále se pak objevila ve filmech Předtím a potom (Before and After, režie B. Schroeder, 1996), nebo s Diane Keaton a Leonardem DiCapriem ve filmu Marvinův pokoj (Marvin´s Room, režie J. Zaks, 1996). Za film podle předlohy Ammy Quindlen Jediná správná věc (One True Things, režie C. Franklin, 1998) získala svou jedenáctou oskarovou nominaci. Mezi její další snímky patří film Hodiny (The Hours, režie S. Daldry, 2002), za který byla oceněna na Berlínském filmovém festivalu a za který získala další oskarovou nominaci. Za svou roli ve filmu Adaptace (Adaptation, režie S. Jonze 2002) získala Zlatý glóbus.
V roce 2003 dostala Cézara za celoživotní přínos světovému filmu a cenu „Commandeur de l´Order des Arts et des Lettres“, nejvýše ceněnou francouzskou filmovou trofej. Ve stejném roce si zahrála ve filmu Andělé v Americe (Angels in America, režie M. Nichols), následující rok pak ve snímku Manchurianský kandidát (The Manchurian Candidate) v režii Jonathana Demmea.
Roli zkušené terapeutky, která řeší problémy své klientky Rafi (Uma Thurman) ztvárnila ve filmu Prime (2005). Rafi je zklamaná z mužů a Lisa ji poradi, aby si našla takového muže, který ji vrátí chuť do života. To se Rafi podaří a Lisa je spokojená s pozitivním vývojem své klientky, ovšem jen do té doby než zjístí, že oním mužem je její vlastní syn.
Meryl Streep je představitelkou uměřeného, kultivovaného herectví s umírněnými gesty, své role komponuje podle zákonů psychologického prožitku a pravdivosti, ale také estetiky. Se svou rodinou a s režisérem A. J. Pakulou se M. S. zúčastnila 1. ročníku MFF Zlatý Golem v Praze 1995 u příležitosti promítnutí filmu Sophiina volba. Po vztahu s předčasně zesnulým hercem Johnem Cazalem (1936-78) se provdala 1978 za sochaře Dona Gummera, s nímž má syna Henryho a tři dcery (Mary, Grace, Luisa).
