Pád Třetí říše
Pád Třetí říše
V úvodu filmu se na krátko podíváme trochu zpět, do doby, kdy si Hitler vybírá svou sekretářku. Tou se po velmi krátkém rozhovoru s uchazečkami stane slečna Traudl (Alexandra Maria Lara) a to přesto že je velmi roztržitá a v psaní na stroji udělá spoustu chyb. O přijetí rozhodli především počáteční sympatie. Hitler je zde, alespoň v úvodu, vykreslen jako celkem hodný dědeček, což je filmu trochu vytýkáno, ale nikde není řečeno, že se ke svému nejbližšímu okolí takto nechoval. Když se uchazečky ptají, jestli mají Vůdce pozdravit nebo zasalutovat, dostane se jim odpovědi "Vůdce nehledá důstojníka, ale asistentku. Chovejte se naprosto přirozeně.".
Bruno Ganz, představitel Hitlera, odvedl výbornou práci. V první polovině filmu sice nedostal příliš mnoho prostoru, ale pak si to vynahradil. Nutno podotknout, že ve filmu není Hitler přímo hlavní postava. Vlastně tu není žádná vysloveně hlavní postava, se kterou by se mohl divák nějak sžít a z jejího pohledu film vnímat. Po krátkém úvodu se přeneseme do 29. dubna 1945 a téměř celý děj se odehrává vHitlerově bunkru v Berlíně, takže jde vlastně o drama, které by se, díky minimálnímu použití exterierových scén, dalo klidně zpracovat jako divadelní hra.
S Hitlerem jsou v bunkru jeho nejvěrnější přátelé a důstojníci, kteří se ho stále velmi ctí, ale postupně přestávají věřit ve vítězství a všemožně ho snaží přesvědčit, aby Berlín opustil. Generálové mimo bunkr se postupně přestávají řídit jeho rozkazy, ruská armáda je již v Berlíně a když poslední naděje na příchod pomoci uhasne, Vůdce se rozhodne udělat několik posledních opatření: sepsat poslední vůli, oženit se s Evou Braunovou (Juliane Köhler) a spolu s ní spáchat sebevraždu.
Pád Třetí říše má velmi autentickou atmosféru doplněnou několika silnými scénami (popravy důstojníků, otrávení Goebbelsových dětí vlastní matkou a vůbec množství sebevražd ke konci filmu). Na rozdíl od jiných historických filmů poslední doby se Pád Třetí říše velmi drží skutečnosti. Jediné, co by se mu snad dalo vytknout, je délka. Poměrně krátký scénář je natažen na neuvěřitelných 150 minut, takže film trochu unavuje. Naštěstí jen ze začátku - ke konci film opět dostává spád.