Noc v Muzeu
25. 3. 2007
Rčení, že v muzeu ožívá historie, platí v případě této filmové budovy doslova. Každou noc tu totiž exponáty slézají z podstavců a dělají po chodbách nepořádek. Nový hlídač Larry to s nimi nebude mít snadné, práci si však potřebuje udržet, aby nezklamal svého malého syna. A tak zatne zuby a překoná překážky, které mu staví do cesty nejen neukázněné figuríny, ale také trio jeho propuštěných předchůdců…
Pokud jste viděli příšerný remake Růžového pantera, musíte mít z nové komedie jeho režiséra kopřivku už předem. A rovnou si přiznejme, že zázrak se nekoná: Shawn Levy dál zůstává bídným filmařem. Vede si však přece jen lépe než minule, z velké části i proto, že měl tentokrát štěstí na silný námět a charismatické herce
– Ben Stiller v hlavní roli přece jen nadělá víc parády než lehce vyčpělý Steve Martin.
To ale nic nemění na tom, že první půlhodina filmu se dost vleče a nastiňování Larryho rodinné situace i neustálých problémů s prací je jednoduše nuda. Celou dobu stejně čekáte jen na to, kdy se věčný smolař konečně vykecá, namíří si to do muzea a nastoupí první šichtu. Jakmile se tak stane, věci se dají rychle do pohybu a Larry nedělá nic jiného, než že pořád utíká a křičí. Tu ho honí kostra tyranosaura, onde se ho snaží zmlátit Attila Hun, aby ho nakonec poučoval americký prezident Roosevelt (roztomilý Robin Williams).
S přibývajícími minutami je nicméně čím dál patrnější, že tahle přehlídka je sice efektní a trikově docela fajn, ale většina exponátů zůstává trestuhodně nevyužitá. Snad nejvíc to zamrzí u miniaturních postaviček z historické diorámy, mezi nimiž nadchne frajerský kovboj Owena Wilsona, věčně provokující římského vojevůdce. Jejich přestřelky i Wilsonovo popichování ‚obra‘ Stillera sice stojí za to, jenže hlavní zásluhu na tom mají herci, kteří nás baví spíše navzdory scénáři než díky němu. Kolikrát čekáte, jakou další glosou Wilson protivníka odpálkuje, a ono nic – ani slibně rozehrané gagy prostě nejsou dohrané do konce.
V druhé půlce ovšem dojde na sérii výstupů spadajících do kategorie ‚tak dementní, až je to legrační‘. Skutečně se nejde nesmát, když se třeba Larry začne zuřivě fackovat s prťavou opicí nebo chlácholit krvelačného Attilu tím, že mu nejspíš v dětství někdo zlomil srdíčko… Ne, rozhodně nemám v plánu tvrdit, že Noc v muzeu je dobrý film, pár podařených momentů ale má. Jen mě tak napadá, jak by to asi vypadalo, kdyby místo Levyho seděl na režijní stoličce původně plánovaný tvůrce Mumie Stephen Sommers. To by totiž mohla být teprve pořádná jízda…
Pokud jste viděli příšerný remake Růžového pantera, musíte mít z nové komedie jeho režiséra kopřivku už předem. A rovnou si přiznejme, že zázrak se nekoná: Shawn Levy dál zůstává bídným filmařem. Vede si však přece jen lépe než minule, z velké části i proto, že měl tentokrát štěstí na silný námět a charismatické herce
– Ben Stiller v hlavní roli přece jen nadělá víc parády než lehce vyčpělý Steve Martin.
To ale nic nemění na tom, že první půlhodina filmu se dost vleče a nastiňování Larryho rodinné situace i neustálých problémů s prací je jednoduše nuda. Celou dobu stejně čekáte jen na to, kdy se věčný smolař konečně vykecá, namíří si to do muzea a nastoupí první šichtu. Jakmile se tak stane, věci se dají rychle do pohybu a Larry nedělá nic jiného, než že pořád utíká a křičí. Tu ho honí kostra tyranosaura, onde se ho snaží zmlátit Attila Hun, aby ho nakonec poučoval americký prezident Roosevelt (roztomilý Robin Williams).
S přibývajícími minutami je nicméně čím dál patrnější, že tahle přehlídka je sice efektní a trikově docela fajn, ale většina exponátů zůstává trestuhodně nevyužitá. Snad nejvíc to zamrzí u miniaturních postaviček z historické diorámy, mezi nimiž nadchne frajerský kovboj Owena Wilsona, věčně provokující římského vojevůdce. Jejich přestřelky i Wilsonovo popichování ‚obra‘ Stillera sice stojí za to, jenže hlavní zásluhu na tom mají herci, kteří nás baví spíše navzdory scénáři než díky němu. Kolikrát čekáte, jakou další glosou Wilson protivníka odpálkuje, a ono nic – ani slibně rozehrané gagy prostě nejsou dohrané do konce.
V druhé půlce ovšem dojde na sérii výstupů spadajících do kategorie ‚tak dementní, až je to legrační‘. Skutečně se nejde nesmát, když se třeba Larry začne zuřivě fackovat s prťavou opicí nebo chlácholit krvelačného Attilu tím, že mu nejspíš v dětství někdo zlomil srdíčko… Ne, rozhodně nemám v plánu tvrdit, že Noc v muzeu je dobrý film, pár podařených momentů ale má. Jen mě tak napadá, jak by to asi vypadalo, kdyby místo Levyho seděl na režijní stoličce původně plánovaný tvůrce Mumie Stephen Sommers. To by totiž mohla být teprve pořádná jízda…