Jdi na obsah Jdi na menu
 


Robinsonovi

6. 4. 2007

Robinsonovi

Tahle rodina je fakt zvláštní. Za sluhu mají fialovou chobotnici, v pokojíčku geneticky upravené zpívající žáby, které se občas chovají jako mafiáni, a strýček Fritz má neléčenou schizofrenii. Vítejte ve světě Robinsonových.

Společnost Disney se rozhodla, že zkusí své štěstí také u počítačových animáků a svůj první příspěvek vyslala do kin v roce 2005 pod názvem Strašpytlík. Šlo o snesitelnou dětskou oddechovku, která vlastně Disneymu vůbec neudělala ostudu. Teď se na poli počítačových animáků studio vrací s Robinsonovými. Tentokrát pod přísným dozorem Johna Lassetera z Pixaru, který na filmu působil jako výkonný producent a k projektu se dostal hned poté, co se Disney vytasil s ohromnou spoustou milionů a Pixar si jednoduše koupil. Jeho ostříží ruka je ovšem na celém filmu poznat jen občas, což je dáno už tím, že se k projektu dostal až více než rok po jeho spuštění. Nic to ovšem nemění na tom, že Robinsonovi v neustávajícím přívalu průměrných a podprůměrných animáků značně vyčnívají.

Vyčnívají ale podobně jako vyčníval například Happy Feet. Ne tedy svou celkovou kvalitou, schopností pracovat s emocemi (s těmi to umí skutečně snad jen Pixar) nebo snad přelomovou animací. Oba filmy vyčnívají svou originalitou. Ačkoliv Happy Feet se zpočátku zdál být jen unylým příběhem o zpívajících tučňácích, nakonec se přetavil do existenciálního dramatu s ekologicky globálními přesahy. Robinsonovi takové velké ambice sice nemají a jejich výpovědní hodnota a poučení se smrskává do základních dětských pouček typu "važte si rodiny", "rodina je to nejdůležitější" a zejména "když se vám něco nepovede, nevadí". Robinsonovi ale vyčnívají díky něčemu úplně jinému. Jsou totiž naprosto šílení a psychedeličtí. Některé pasáže vypadají, jako by byli scenáristé, režisér i animátoři na několikaměsíčním drogovém halucinačním tripu a své zážitky přetvořili do filmu. A to skutečně není myšleno jako nadsázka.

Přitom to všechno začíná docela normálně. Lewis je chytrý brýlatý chlapec, vynálezce a dvanáctiletý génius. Krátce po svém narození ho někdo položil před dveře sirotčince a od té doby v něm hnije. Žádná rodina ho nechce, protože všem prostě přijde divný. Vynálezy, které vyrábí, většinou nefungují a velice rády vybuchují. Ale Lewis to nevzdává. Rozhodne se, že vyrobí přístroj na čtení myšlenek a vzpomínek a zjistí, jak vypadala jeho skutečná maminka – osoba, která ho údajně měla nejvíc ráda. I přesto, že ho dala do sirotčince. Přístroj nakonec vyrobí, ale v tu ránu se objeví na scéně hubeňour s buřinkou, která má svou vlastní inteligenci a jmenuje se Doris. Ten Lewisův výtvor ukradne a hodlá ho prohlásit za vlastní.

Přišel totiž z budoucnosti. Stejně jako pak Wilbur Robinson, který se snaží buřinkáče zastavit, a aby tak mohl učinit, vezme s sebou Lewise do budoucnosti. V tento moment začíná ta pravá tripová jízda, kterou budou děti stěží pobírat. Dospělí, kteří mají zkušenosti s drogami, budou vnímavě pokyvovat hlavami, a ti ostatní se budou nejspíš docela slušně bavit. Z Robinsonových se totiž stane něco naprosto neuvěřitelného. Lewis se snaží seznámit se světem budoucnosti, s celou rodinou Robinsonů a začíná několikaminutová zběsile sestříhaná pasáž, která obsahuje tolik nápadů, že by jiným animákům klidně vystačily na celý film.

To, že hlavní záporák vypadá jako bezdomovec s pedofilními sklony a klábosí si se svojí buřinkou Doris, je skutečně jen začátek. Rodina Robinsonových, která vychází z dětské knížky Williama Joyce z počátku 90. let, je ještě mnohonásobně ujetější. Na zahradě mají zasazené v květináčích bratrance-dvojčata; extrémně obézní strýček Joe dostává záchvaty, když nemá co jíst; strejda Fritz zase trpí pokročilým stádiem schizofrenie a nechává se mlátit od své manželky - dřevěné loutky, kterou ovládá; další strejda se nechává vystřelovat z kanónů; sestřenka nosí mrakodrap na hlavě... a jejich pes má brýle, protože mu pojišťovna nezaplatila kontaktní čočky.

Přiznávám, z tohoto popisu ona praštěnost není tak úplně očividná, ale když chvíli po představení rodiny následuje zběsilá akční scéna, ve které během jedné vteřiny útočí na obydlí Robinsonů Tyrannosaurus Rex, v té další se vydává k protiútoku fialová obrovská chobotnice a poté nastoupí do boje s Rexem létající talíř, začnete uvažovat, jaké asi drogy a v jakém množství autoři vlastně brali. Ale díkybohu za to, protože vedle této všudypřítomné ztřeštěnosti, která nastoupí s přesunem hlavní postavy do budoucnosti, už toho Robinsonovi příliš nenabízejí.

Tvůrci si pro nás připravili v příběhu sice hned několik zvratů (většinou očekávaných, nicméně děti mohou překvapit), ale to je asi tak všechno, co příběh činí zajímavým. Jinak jde o klasickou vyprávěnku o tom, jak je důležitá rodina, přátelství a jak je lepší mít neúspěch nežli úspěch, protože jen z neúspěchu se poučíte. Disney se snaží protlačovat do svých filmů emoce, snaží se nás v závěru dojímat, ale v těch novějších už mu to tolik nejde.

Nebýt velmi pomalého začátku, s klidným srdcem bych dala Robinsonovým čtyři hvězdičky. Jakmile se totiž dostáváme do budoucnosti, celý film se naprosto změní. Cestuje se v čase sem a tam (časové paradoxy neřešme, je to film pro děti), excentrické postavičky skutečně dokáží pobavit a bezmezná potrhlost filmu se dostává za Disneyho obvyklou hranici. A navíc jsou Robinsonovi i velice dobře nadabovaní do češtiny.